15 / 104
15
Systém MERKUR 2 je instalován do nejrůznějších prostředí a v ši-
rokém rozpětí klimatických podmínek. Slouží v krytém vnitřním
prostředí interiérů staveb se stabilním klimatem, ale rovněž bývá
vystaven přímým povětrnostním vlivům u instalací ve vnějším pro-
středí. Často se také montuje do agresivního prostředí průmys-
lových provozů, chemických technologií nebo plní svou funkci za
zvýšených požadavků potravinářského průmyslu.
Každé z uvedených prostředí a každý ze způsobů použití klade na
prvky kabelové trasy specifické nároky, které se odrážejí kromě
jiného i v požadavcích na trvanlivost, chemickou stálost případně
zdravotní nezávadnost. Vzhledem k tomu, že jsou prakticky
všechny prvky systému MERKUR 2 vyráběny z oceli (ocelový drát,
nebo ocelový plech) je vhodné a ve většině případů nutné vybavit
jednotlivé součásti systému vhodnou povrchovou úpravou, která
zajistí chemickou stabilizaci kovového povrchu částí a rovněž zvýší
jejich kvalitu po funkční a estetické stránce.
Vhodným výběrem typu povrchové úpravy a jejího provedení je
možné zajistit dlouholetou funkčnost takto ošetřených částí a tedy
i ekonomickou efektivitu instalace kabelových nosných systémů
v uvažovaném prostředí, ať už je to administrativní budova, pros
tory podzemních garáží, čistírna odpadních vod, chemický provoz,
potravinářská výrobna, nebo prostředí jaderné elektrárny.
Povrchová úprava částí systému MERKUR 2
Z běžně dostupnýchmetod je možné pro ošetření povrchu kovových
součástí systému MERKUR 2 použít některou z metod zinkování,
což je v současnosti nejrozšířenější typ povrchové úpravy ocelových
prvků a konstrukcí. Jako alternativa k zinkování přichází v úvahu
použití ocelí s různým stupněm odolnosti proti korozi a případně
v kombinaci s doplňkovými technologickými procesy ošetření
nerezových povrchů, dále zvyšující jejich odolnost.
Základní povrchové úpravy pozinkováním
a jeho možnosti
Nejpoužívanější povrchová úprava je pro kabelové trasy systému
MERKUR 2 galvanické pozinkování, a to především proto, že bývají
nejčastěji instalovány ve velmi málo agresivním prostředí interiérů
staveb, pro které je právě tato povrchová úprava nejvýhodnější.
Pozinkování obecně spočívá v pokrytí povrchu ocelové části sou
vislou vrstvou zinku. Tato vrstva chrání povrch žlabů mechanicky,
ale zejména chemicky, protože i při porušení lokální vrstvy zinku
dochází ke korozi jen v zinkové vrstvě. Tím ocel zůstává chráněna
až do doby, než se zinková vrstva rozpustí. Pozinkování se
provádí několika možnými postupy a to elektrolyticky (galvanické
pozinkování), válcováním za studena (sendzimirové zinkování)
a ponorem do roztaveného zinku (žárové pozinkování). Každá
z uvedených zinkovacích metod je přitom charakteristická
tloušťkou nanesené vrstvy, která je zásadní pro stupeň odolnosti
zinkem ošetřeného povrchu. Přitom platí pravidlo v podstatě přímé
úměrnosti mezi tloušťkou vrstvy a její odolností. To je způsobeno
přirozeným fyzikálně-chemickým úbytkem zinku z ochranné vrstvy,
jehož rychlost je ovlivněna agresivitou daného prostředí.
Přirozený úbytek zinku v závislosti na vlivu prostředí
Venkovní prostředí
0,8 - 1,0 μm/rok
Průmyslové prostředí
1,5 - 3,5 μm/rok
Prostředí se střední korozní agresivitou
2,0 - 5,0 μm/rok
Prostředí s extrémní korozní agresivitou
5,0 - 10,0 μm/rok
Z těchto empiricky získaných hodnot a z charakteristiky prostředí,ve
kterém je konkrétní kovová součást instalována vyplývá potřebná
tloušťka zinkového povlaku, kterým je potřeba její povrch ochránit,
aby bylo dosaženo plánované, nebo očekávané životnosti.
Galvanické zinkování
Galvanické zinkování je proces, při kterém se na elektricky vodivé
materiály, v našem případě ocelové a plechové komponenty
(katoda), elektrochemicky vyloučí zinek (anoda), přičemž tloušťka
takto vytvořené vrstvy bývá 12 – 15 µm. Povlaky vytvořené touto
metodou mají lesklý povrch, který se podobá chromovému povlaku.
Pro optimalizaci galvanického procesu a tím i zvýšení korozní
odolnosti ošetřených součástí se do zinkového povlaku přidává
chromovací přípravek, který jemně zabarvuje zinkovaný povrch do
různých odstínů, ale barva a ani stupeň lesku nemá vliv na kvalitu
zinkové vrstvy.
Ošetření povrchu galvanickým pozinkováním se nejvíce využívá pro
aplikace do neagresivního prostředí suchých vnitřních prostor. Ve
výjimečných případech je možné ho použít i do vlhkých vnitřních
prostor nebo venkovních prostor pod přístřeškem s předpokladem
zkrácení životnosti částí.
Sendzimirové zinkování
Sendzimirové zinkování je metoda, při které prochází při válcování
za studena ocelový plech kontinuálně lázní s tekutým zinkem, jenž
je po zchladnutí zaválcován. Tímto způsobem vzniká na povrchu
plechu souvislá vrstva zinku cca 17 – 23 µm. Takto vytvořená
ochranná vrstva je svou tloušťkou a kvalitou srovnatelná s metodou
galvanického zinkování, a proto se využívá do stejných prostředí.
Sendzimirové zinkování je však metoda technologicky jednodušší
a je vhodná pro velkoplošné aplikace. V praxi je sendzimirově
pozinkován přímo plech, který je následně použit pro výrobu kom
ponentů, jako např. víka žlabů.
GZ
galvanický
zinek
SZ
sendzimirový
zinek
Antikorozní ochrana a povrchové úpravy prvků systému